Antické dědictví

Středověk si s sebou často nese nálepku temného období mezi antikou a renesancí. Jejich návaznost ovšem právě on zprostředkoval. Také jeho doba antické dědictví využívala, i když si z něj vybírala jen některé části, které opsala a zachovala.
Středověké vzdělávání navazovalo na pozdně antickou rétorskou školu. Aristoteles byl středověku Filosofem s velkým F, u něhož již nebylo třeba uvádět jméno. Oblíbenou a často citovanou autoritou v morálních otázkách představoval Seneca, Rétorika pro Herennia, za jejíhož autora byl (neprávem) považován Cicero, byla jednou ze základních učebnic tohoto oboru. Báseň De vetula, pocházející ze 13. století, byla připisována Ovidiovi, z něhož ještě navíc dělá křesťana, přírodní vědy využívaly poznatků nashromážděných v antice, i když zčásti zprostředkovaných arabským světem – to jsou jen některé namátkou vybrané příklady.